Obrácený pohled
Dosud jsem se zabýval otázkou, jak nalézt v Kosmově kronice „ukrytý“ text, tedy činností pánů Patejdla a Boráka. Nyní se ptám:
Jakým způsobem by mohl sám Kosmas staročeské texty do své latinsky psané Kroniky ukrývat?
Představme si, že chce ukrýt nějaký staročeský text pomocí obrazců. Začne tím, že jeho začátek (obvykle jedno až dvě slova) napíše do svislého středního sloupce. Nyní musí další, stejně dlouhý text (jeho délka se může lišit maximálně o + nebo – 1 písmeno) umístit po písmenech v libovolném pořadí do druhého středového sloupce, ale tak, aby ve všech řádcích dostal čitelné latinské bigramy (tj. dvojice písmen). Do levé a pravé strany obrazce nyní musí takto vytvořené bigramy v každém řádku rozšířit na celá latinská slova, která ovšem nemohou být libovolná, ale musí se z jejich písmen vlevo i vpravo sestavit ukrývané staročeské texty a ještě navíc také všechna latinská slova po jejich správném uspořádání musí jako celek rovněž dávat smysl! K tomu mohu jen doporučit: Zkuste si to! Odpověď na reálnost takových kroků naleznete sami. Něco takového by nebylo v silách ani dnešních počítačů, natož pak Kosmase před zhruba devíti sty lety. Je více než zřejmé, že takové ukrývání textů je časově ještě daleko náročnější, než jejich vyhledávání.
Můžete mi namítnout: Ale texty existují! Tak je tam přece někdo ukrýt musel! A já odpovídám: Nemusel! Ať si vezmete libovolný kus textu, potom se vám s velkou pravděpodobností podaří sestavit z jeho písmen nějaký jiný text. Má to „na svědomí“ již výše zmíněná nejednoznačnost anagramů. Sám jsem si provedl ještě další malou zkoušku. Vzal jsem si pro jednoduchost jenom část našeho známého textu: IUSTUM EST BENEVOLAS AURES ... . Vyjádřeno druhým způsobem pomocí četností: A(2), B(1), E(4), I(1), L(1), M(1), N(1), O(1), R(1), S(4), T(2), U(3), V(1). Asi po 15 minutách jsem z těchto písmen (Borákovým způsobem) složil: MARUSO TET SE SLAVI U BENESU. Možná (lépe řečeno skoro jistě) se vám z těchto písmen podaří složit ještě další čitelný text.
Pan František Borák napsal o objevování staročeských textů v latinsky psané Kosmově kronice dva články, ve kterých uvádí některá problematická tvrzení. První článek má název „Kosmovo tajemství odhaleno“. Uvedu jeho některé pasáže.
Hned na začátku musím poukázat na jeho tvrzení, které jsem již uvedl v jiné souvislosti, protože toto jeho tvrzení je mimořádně důležité. Je přitom ale neuvěřitelné, že ho mohl napsat člověk, který sám texty pomocí obrazců vyhledával: „Rekonstruovat Kosmovu přesmyčku není úkol snadný proto, že předem nevíme, co hledáme, co najdeme, která slova k přesmyčce platí, zda je přesmyčka latinská, česká nebo smíšená. ...“
Takovým způsobem, tj. bez předem předpokládaného textu, nelze vůbec pracovat s nějakou nadějí na úspěch v reálném čase! Znamenalo by to provést postupně výběr všech možných skupin slov (různého počtu, postupně zhruba od 7 do 27) psát je pod sebe ve všech možných posunech a v každé z těch nekonečných miliard možností hledat čitelný text. To je prakticky neuskutečnitelné! Proč vůbec pan Borák něco takového tvrdil? Nebo tam tu větu vložil dodatečně někdo jiný, kdo anagramům pořádně nerozuměl? Ale pojďme dále.
Cituji: „ ... k dnešnímu dni se mi podařilo sestavit 18 Kosmových přesmyček a zlepšit i první přesmyčku sestavenou A. Patejdlem.“
Byl by to jistě zajímavý údaj svědčící o rychlosti Borákovy práce na přesmyčkách, ale háček je v tom, že v jeho článku není uvedeno žádné datum. Nebo ho někdo při manipulaci s Borákovým rukopisem záměrně vynechal? V článku se dále píše: „Všechny přesmyčky tvoří seriál dle Kosmova určitého předem promyšleného plánu.“
Pan Borák „objevil“ minimálně 270 textů. Kdyby déle žil, jistě by jich bylo ještě více. Je ale podivuhodné, že v okamžiku, kdy mu bylo známo necelých 7 procent těchto textů, již věděl, že Kosmas ukryl do Kroniky celý seriál promyšlených na sebe navazujících textů.
V další části článku uvádí pan Borák obsah některých přesmyček spolu s historickým komentářem. Uvede vždy nějaký nevyřešený historický problém a přiloží přesmyčku, která ho konečně vysvětluje. Je udivující, jak pan Borák dokázal nalézt v textu Kroniky potřebný vysvětlující argument. Jak předem věděl, kde ho má v Kronice tak pohotově nalézt?
Například uvádí: „ ... Přesmyčku sestavíme ze jmen a některých slov uvedených na začátku kapitoly 14., knihy I.“ Vybírání jmen bych chápal, ale která další slova si mám vybrat, když nevím, co hledám? Ostatně ani ta jména ze 14. kapitoly nevybral všechna. Prostě si vybral jen ta slova, která potřeboval pro svůj předpokládaný text!
V další části článku pan Borák píše: „Kronikáře Kosmu zřejmě velmi mrzela Kristiánem padělaná historie moravského Bořivoje = Borislava, svaté Ludminy, Drahomíry a jeho rodné vlasti – země Moravské. Za dané situace se s ní mohl vypořádat jen ve svých přesmyčkách. Proto jich můžeme v jeho kronice předpokládat mnohem větší počet, než jsem dosud zjistil.“
Pan Borák zřejmě vůbec neuvažoval o tom, kolik měl Kosmas času na vytvoření většího počtu přesmyček. Vůbec netušil, že „vložení“ takové přesmyčky do jiného textu tak, aby byl plynulý a měl souvislost s dalším textem, je časově ještě značně náročnější než její „nalezení“. O tom jsem se ale již zmínil v předchozím odstavci.
Svůj druhý článek s názvem „Kosmas opravuje Kristiána“ uvozuje pan Borák těmito slovy: „Názory badatelů na dějiny Moravy a Čech od počátku 9. do počátku 11. století se ocitají stále ve větším zmatku. ... Z tohoto labyrintu by naši vědu mohl vyvést jen nový pramen ... Zdá se však, že nám jej zachoval Kosmas ve své kronice. Zde chci z něho zveřejnit aspoň některé ukázky.“
V úvodu, ještě jako odezvu na článek profesora Antonína Patejdla, farář František Borák píše: „... Kosmas zanechal ve své kronice hádanky zvané anagramy, či přesmyčky, ve kterých skryl důležité zprávy ze starší doby. Starověcí i středověcí vzdělanci se skládáním podobných hádanek rádi bavívali, a tak prý to dělal i Kosmas.“
Odvozovat činnost Kosmovu z činnosti jiných lidí je poněkud pošetilé (například: otec je alkoholik, syn bude určitě po něm). Nehledě na to, že z doby, kdy Kosmas žil, neexistují záznamy o takové činnosti. Výše zmíněný Galileo Galilei neposílal Johannu Keplerovi svůj anagram jen tak pro zábavu. Kepler možná ani nevěděl, co ve skutečnosti anagram obsahuje. Galileo ho využil jako „trezor“, ve kterém měl uschováno zároveň také datum svého objevu. Až přišel čas, složil z písmen anagramu původní text o svém objevu. Ale to se stalo až v 17. století!
Rovněž názor pana M. v jeho „Ediční poznámce“, že anagramy se ve středověku masově používaly, není správný. Tehdy umělo číst a psát jen velmi málo lidí, neuměli to dokonce ani někteří panovníci! A kolik z těch, co psát uměli, se zabývalo hrátkami s písmeny - anagramy? Bylo to jen několik málo vzdělaných mnichů v klášterech, kteří se bavili přesmyčkami, asi z nedostatku jiné činnosti. Pokud jde o „Ediční poznámku“ pana M., musím ještě jen stručně uvést, že obsahuje informace, které mnohdy s anagramy vůbec nesouvisí, nebo jsou vůbec chybné. Třeba tento text: „... Kosmická čísla ale nemají vyvolat ve čtenáři představu, že s rostoucí délkou anagramu vzroste stejně prudce složitost jeho sestavení. Složitost sestavení zůstává naopak téměř shodná, jako by se jednalo o anagram krátký.“ Toto jeho „objevné“ tvrzení (nevím, odkud ho vzal) je úplný nesmysl.
Dále pan Borák píše: „O existenci anagramů v Kosmově kronice nelze vážně pochybovat. ... sestavil jsem jich k dnešnímu dni 71. Přesmyčky obsahují historii moravských králů do počátku 11. století, zánik říše moravské, historii moravských biskupů, jejich misijní činnost v Čechách a v Rusku. Kosmas o tom všem zřejmě nemohl otevřeně psát, aby nebudil moravský separatismus a třeba i církevní rozkol. Proto skutečnou historii Moravy uložil do přesmyček. ... Užitek z těchto anagramů bude nesporný.“
Pan Borák se asi vůbec nezamýšlel nad složitostí úkolu vyjádřit staročeský text jiným textem, v tomto případě latinským tak, aby latinský text měl také smysl. Je to paradox. Čím více přesmyček pan Borák objevoval, tím se, vzhledem k potřebnému času na jejich vytvoření, zmenšovala pravděpodobnost, že by je mohl do Kroniky záměrně vkládat sám Kosmas. Kdyby zůstalo jen u Patejdlova obrazce se jmény knížat, nebylo by možné faktorem času takto argumentovat. Jednu přesmyčku by ještě mohl Kosmas časově zvládnout.
Opět je zde formulace „k dnešnímu dni“, ale článek ani v tomto případě nemá datum. Kdyby byly oba jeho články datovány, mohli bychom zjistit, jak dlouho pan Borák pracoval na těch dalších 53 anagramech. Jeho tvrzení o buzení moravského separatismu se mi na tu dobu (začátek 12. století) zdá poněkud zvláštní. V další části článku pan Borák uvádí opravu Patejdlova obrazce s knížaty a dalších 11 obrazců, které vytvořil z úvodní části Kosmovy kroniky „Úvod k proboštu Šebířovi“ spolu s historickým vysvětlením. Článek uzavírá anagramem, který popisuje zavraždění sv. Ludmily a tvrzením, že „Kosmas sestavoval přesmyčky tak, že jedna druhou potvrzuje, doplňuje a odstraňuje pochybnosti.“
Zde je zajímavé si povšimnout, že pan Borák, ač nevěděl co hledá, nalezl nějakým zázračným způsobem právě takové pasáže knihy, které odhalily přesmyčky, které podle něj dávají ucelený obraz událostí ze zmíněné doby.
Musím však uvést ještě jednu zarážející skutečnost. K velkému počtu staročeských textů (je jich celkem 121!, tedy téměř jedna polovina) neexistuje v Borákově pozůstalosti žádná stopa po ekvivalentním latinském textu a příslušných obrazcích. Je u nich uvedena pouze část Kroniky, ve které byly údajně nalezeny, a tyto nepřeložené staročeské texty jsou zapsány do 3 obvyklých částí – S, L a P. Jakým způsobem tyto anagramy vznikly?
Postup práce podle pana Boráka je přece tento: 1) výběr latinského textu v Kronice, 2) řazení latinských slov ve vhodných posunech do obrazce, 3) nalezení staročeského textu nejprve ve dvou středních sloupcích obrazce, 4) složení textu ze zbylých písmen v levé části obrazce, 5) složení textu ze zbylých písmen v pravé části obrazce, 6) úprava a překlad textu do soudobé češtiny.
Nejprve musím vybrat latinská slova a sestrojit správný obrazec, teprve potom mohu číst staročeský nebo jiný text, nikoliv obráceně! Stručně mohu říci: Bez latinského zdroje a obrazce není výsledný text. U poloviny textů latinská slova a obrazec existují. Proč u té druhé poloviny textů chybí? Vždyť původní latinský text a z nich vytvořený obrazec jsou pro práci pana Boráka jediným důkazem, že text „objevil“ v Kronice!
Pokračování KRYPTOJAN
Žádné komentáře:
Okomentovat